Výcvik koně zpravidla nelze postavit na vědeckých poznatcích. Proč? Jednoduše proto, že jezdectví je umění – jezdecké umění. Těžko uděláte studii hodnotící jak byl namalovaný obraz nebo napsaná báseň. Prostě to nejde. Můžete maximálně nechat několik lidí oznámkovat nějaké provedení jako v drezuře, ale víme, že ani tam to už nefunguje. Vědecké poznatky jsou dobré, ale v jezdectví často zavádějící, jak uvedu na několika příštích případech.

Případ 1.

Nedávno jsem absolvovala webinář u známé a uznávané trenérky a terapeutky. Když vám taková respektovaná osobnost například řekne, že na tomto videu vidíme piafujícího koně, který se kýve ze strany na stranu protože podle studie se takto pohybují v piafe koně se špatnými hlezny, nemáte asi důvod to rozporovat. Má to ovšem jeden háček, vlastně dva. Za prvé kvůli špatným hleznům to být nemůže. Proč? No jednoduše proto, že kůň se špatnými hlezny se korektním výcvikem do cviku vyžadujícímu takové enormní shromáždění prostě nikdy nedopracuje. Takový kůň zakončí výcvik třeba tím, že zvládne pracovat určité úseky v rovnováze a tak, aby příliš nepoškozoval prací vlastní tělo. Pokud tedy nemůže být pravda, jak tvrdí studie, že kůň má špatná hlezna, čím to tedy je? Jediné další vysvětlení je, že kůň, který se takto kýve, je trénován nevhodným a nerespektujícím způsobem. Dokazuje to poměrně jasně i doložené zpomalené video, kde je vidět, jak se ve cviku přední noha odlepuje v odrazu od země jako poslední, tedy nese a kůň má těžiště v tomto cviku, jež má demonstrovat nejvyšší stupeň shromáždění, silně na předku. A tady nastupuje druhý háček. Je možné, že renomovaný certifikovaný přednášející nerozpoznal takhle zásadně chybné provedení cviku? Je možné, že se nechal ovlivnit pouze tím, že cvik prováděla známá klasická jezdkyně a že takové výsledky byly zaštítěny provedenou studií? Ano, je. Nejde tady o dokázání individuálních nedostatků, ale o poukázání na to, jak ošidné to s těmi studiemi, jejich interpretací a spolehlivými závěry vlastně je.