Trendem posledních let je často úplný ústup od pomůcek, jež koně jakkoli omezují. Jistě, můžeme toho mnoho zvládnout i bez nich. Ale opravdové ježdění je o nekomfortu, do kterého za vámi váš kůň dobrovolně jde a věřte mi, že pokud se tak opravdu rozhodne, uvítá, pokud mu co nejjasněji, nejsrozumitelněji a nejrychleji dokážete říct, co po něm vlastně chcete. Ušetříte tím nejen svoje, ale hlavně taky jeho síly. Když se podívám zpět na náročnou cestu, kterou jsem ušla se svým koněm při práci, nedivím se mnoha jezdcům, že se touto cestou nevydají. Příprava koně na lonži, a na chambonu speciálně, je plná výzev. Rozhodně to nejde hned, rozhodně to nejde rychle a rozhodně budete dlouze tápat a rozjímat, zda to za to stojí. Pak ale jednou, bez varování, přijde TEN moment, a vy budete okamžitě vědět, že jdete správně a že to za to stojí rozhodně. Váš kůň předvede fantastický přechod - sníží hlavu, vyšlápne dlouze, zapruží hřbetem, změkne, uvolní se. Najednou nedržíte v ruce "provaz", ale se svým koněm jste spojeni každou molekulou svého těla jako neviditelnou pavučinou. Každá vaše část je spojena s každou buňkou těla koně. Změny tempa a rytmu jsou snadné, stačí skoro jen pomyslet a správně dýchat. Energie v koni, i mezi vámi vzájemně proudí a pulzuje. A pracuje. To je ta chvíle, kdy koně začínáte opravdu vzdělávat a takové momenty zanedlouho vás i koně naplní elektrizujícím pocitem štěstí. Pak už nebudete nejen nikdy pochybovat, ale už vždycky budete cílit na takové momenty, hledat je v koni a uzpůsobovat mu cestu pro to, aby se dostavily. Budete dělat možné i nemožné, aby vám je kůň dal znova okusit. Najednou vám nebude zatěžko dlouze před prací vodit, cvičit na ruce a uvolňovat, nebude vám vadit pracovat v dešti a zimě, nebude vám vadit, že další jezdci vám nerozumí, protože víte, že přijde sladká odměna.