Po dlouhé době mám opět příležitost začít znovu. Celý tréninkový koncept, který jsem postavila na zkušenostech s koňmi hlásal - je to postupná a vytrvalá práce. Když jsem začala před mnoha lety pracovat se svojí první mladou klisnou, věděla jsem, že to půjde pomalu, velmi pomalu. Neměla žádný předpoklad stát se dobrým jezdeckým koněm, byla konstitučně slabá, s nevhodnou stavbou těla, která ji extrémně limitovala. Postupnými kroky, přesně podle příruček a knih, se z ní stal skvělý kůň s dobrou mechanikou pohybu, plný života, radosti a zdraví. Teď to je jiné. Stojí přede mnou silný, zdravý, mladý kůň. Kůň, který už měl být dávno obsednutý, mě tlačí čas a tak nabývám pocit, že to půjde rychle a samo. Že nebudu muset celé týdny věnovat přípravě na ruce, že nebudu muset před každou jezdeckou prací s koněm ze země cvičit a posilovat, že můžu práci na lonži trochu ošidit a nedbat tolik na to kam přesně šlape. Po dvou měsících práce si to musím přiznat - ošidit to prostě nejde - ani u talentovaného a schopného koně. A tak se pokorně vracím k systému, který dobře znám, který mám vyzkoušený a vím, že funguje. Poprvé jsem neměla žádnou ambici jakkoli dokumentovat svá zjištění, nyní se o to ale pokusím. Jediné co mi zůstalo z té doby je pracovní deník plný zápisků. Ten doporučuji i vám. Utřídíte si díky němu myšlenky, budete se muset po každém dni s koněm zastavit a vybavit si, co do něj zapíšete. A po čase se vám začnou některé věci spojovat - když bude například váš kůň po každém lonžování "nic moc" pod sedlem, stáhnete práci na lonži o minutu na každou ruku. Nebo zařadíte raději relaxační procházku a cvičení, než skokový trénink. Je to cenná pomoc a rozhodně není zbytečná. A tak i já po dlouhých 15 letech začínám psát svůj další jezdecký deník. Po dvou měsících příprav vlastně od začátku, protože ošidit se to vážně prostě nedá...